Jaro na Dvorečku

Pěkně zdravím všechny příznivce našeho Dvorečkového lumpačení. Dnes vám nesu kupu jarních, voňavých novinek. A začnu hned únorovým Dvorečkem „Koňským“. Teta Petra si pro nás připravila spoustu písniček a her – jezdili jsme na koních (některé koňo-mámy nesly i 2 jezdce), skákali přes taxisův příkop a zazpívali jsme si spoustu písniček o koních. Pak následovalo super štafetové divadlo „O kašpárkovi a koníčkovi“. A to mi tedy věřte, to neuvidíte ani v Klicperově divadle! Jo, vy nevíte, co je to „štafetové“ divadlo?  Pohádku začala hrát moje maminka a teta Petra, ale protože jsem zrovna nutně potřebovala něco říct mojí mamince, začala jsem brečet (spíš řvát, aby to bylo úplně jasné); mamku tedy vystřídala uprostřed divadla teta Janička Ž., ale Jeronýmkovi se to také nelíbilo, takže divadelní kus musela dohrát teta Radka. No řekněte, nejsme šikovní! Všichni si zkusili, jaké je to hrát divadlo anebo aspoň jaké je to rušit v divadle. Při malování benátských masopustních masek jsme se tomu všichni pěkně zasmáli.

            Další Dvoreček byl „hadrový“ a sešlo se nás 15 s výškou nad metr  a 18 s výškou pod metr! Málem jsme se do herny ani nevešli. Asi to bylo tím, že k nám přijela televize. Sice jenom místní, ale i tak jsme se snažili, abychom tetě Hance neudělali ve škole ostudu, až jim ukáže, jak se v Černilově pracuje s minimládeží. S tetou Nikolou jsme předvedli hry na barvy. Všichni sice uvidí, že barvy ještě úplně nezvládáme, ale určitě si všimnou, jaká je ve Dvorečku prima nálada. Po cvičení jsme se úplně zamotali do látek a hadříků, které přivezla teta Simča, a z kterých jsme si vyrobili panáčky, panenky, kočičky a všelijakou jinou Dvorečkovou havěť. A abyste věděli, stříhat a lepit látky, to už je docela těžký. Ještěže jsem si s sebou vzala Eminu, sama bych to určitě nezvládla.

            Hned první březnový úterek byl „knižní“. Na začátku jsme oprášili Zajíčka ve své jamce, mlýnské kolo i ovečky na pastvě (myslím, že už by se s tím dalo vystupovat i na plese; jenže ten by většina z nás zaspala, tak si to necháme na nějakou odpolední oslavu J). Po krátké svačince mamky nekompromisně setřeli všechny drobečky a stolky se začaly plnit knížkami pro děti a maminky, o kterých si potom mamky stráááášně dlouho povídaly. Představte si, že dokonce tam kolovala knížka s názvem „Deník špatné matky“, ale protože se tomu všechny mamky smály, tak to asi až tak špatný deník nebyl. Vzájemně jsme si knížky povyměňovali a šlo se domů.

            Další tři Dvorečky byly Velikonoční. Na prvním jsme barvami na textil vyzdobili jarní ubrusy a ubrousky a na druhém jsme si, hned po tom, co nám ovečka Cecilka z Černilova a její kamarádka Meggie z Austrálie popsaly, jak se slaví Velikonoce u nás a u protinoháčů, vyrobili obrovské barevné papírové vejce. A protože bylo venku nádherně, mamky pro nás připravily venku hru na hledání vajíček přesně tak, jak to vyprávěla ovečka Meggie. Čokoládová vejce jsme našly jedna dvě, a než stihly mamky zasáhnout, skončily u nás v bříšku. Považte, čokoláda těsně před obědem! Nekonečné labůžo! Třetí předvelikonoční Dvoreček jsme si užili všelijaké „Hry s vejci“, které po nás připravila teta Petra, a hned po nich jsme mamkám pomohli zasadit pšeničku. Vejce byla naštěstí umělá, takže se nám nepodařilo žádné rozbít; pšenička byla naštěstí opravdová, takže nám všem na Velikonoce vyrostla.

            Úterý po Velikonocích nebylo vůbec povedené. Moje mamka si myslela, že je pondělí a tak jsme na Dvoreček vůbec nevyrazily! Naštěstí Janička Ž. píše po každém Dvorečku úžasné Dvorečkové zpravodajství, díky kterému jsme s mamkou zjistily, že jsme přišly o krásná obrázková říkadla, která připravila Pavla D., a o přednášku tety Simči Š. o jarní zahrádce, kterou vyslechly mamky na dětském hřišti. Ach jo, ale příště už určitě chybět nebudeme, o to se postarám.

            Na příští Dvorek nám přišli, hned po cvičení Ivy D., krásně zazpívat velcí kamarádi z Ameriky – skupina Watermark. Trochu jsme zakonverzovali v angličtině (např. české uáááááááá se anglicky řekne wuáááááááááá), společně si zazpívali a pak už jsme ve velmi pohodovém rytmu přešli na přednášku tety Lucky P. o přírodních pleťových maskách. Uši jsem měla napnuté k prasknutí, jak to bylo zajímavé a jak mi to vůbec nešlo na rozum. Teta mamkám říkala, že by si měly na sebe udělat každý den čas, dát si koupel a pak si dát na obličej třeba okurku. Uklidnilo mě, že i mojí mamince to přišlo jako dobrý vtip. Běžná maminka má totiž na koupání maximálně 5 minut (té mojí dávám minuty 2) a to většinou ani nestihne zjistit, jestli doma vůbec nějakou okurku máme. Poznámku na závěr: „Ono se to časem zlepší.“, jsem nepochopila vůbec!

            Další Dvoreček byl ve znamení příprav na Černilovskou čarodějnou akademii. Nejenže jsme se naučili krásnou písničku o pavoučkovi, zapletli jsme jednoho velkého pavouka do sítě, ale my jsme si dokonce taky pěkně velké a barevné pavouky vymodelovali. A protože bylo venku krásně, udělali jsme si hromadnou procházku na místo, kde bude probíhat Černilovská čarodějná akademie. Mamky plánovaly a plánovaly a my jsme si z kočárku do kočárku vyměňovali piškoty, rohlíky a jablíčka. Čarodějnice dopadly výborně určitě hlavně kvůli tomu, že jsme při přípravách vůbec nevyrušovali.  

            A protože jaro už opravdu dorazilo, naplánovali jsme na další úterý výlet do Horního Černilova ke Kalistovým. My jsme se s mamkou zase nemohly zúčastnit (no, nemračte se, ale my přece nemůžeme být všude!). Naštěstí se Dvorečku zúčastnil p. Prokeš, který celý výlet zaznamenal na svoji kameru do Černilovské filmové kroniky. Jak psala Janička Ž. ve svém zpravodajství, bylo to dopoledne plné zážitků, úplný ráj pro děti a relax pro maminky. Jenom doufám, že ta štěňátka, která byla celé dopoledne v obležení, tu Dvorečkovou návštěvu přečkala ve zdraví.

            Tak a už je tu poslední Dvoreček, o kterém vám chci dneska psát – Dvoreček bylinkovo – kytičkový. Nejdříve jsme si hráli na včeličky, které ztratily kytičku, co měla barvu barvičku… a spoustu dalších včelích her. Potom došlo, u příležitosti Dne maminek, k udělování titulu Supr Čupr máma, ke kterému každá z maminek dostala krásnou kytičku. Ale protože kytičkám chyběl krásný květináč, zkusili jsme si společně vyrobit krásný papírový přebal na kytky. No a pak už se jen ochutnávali nejrůznější nealkoholické míchané nápoje, které jsme na oslavu připravili, a vyměňovali sazeničky bylinek.

            Tak to bylo pohodové jaro na Dvorečku, doufám, že atmosféra ukvapené pohody na vás z mého článku taky pěkně dýchla.

            Tak po prázdninách ahoj.

Vaše Dvorečková zpravodajka Žofka