Adventní a Ježíškové zpravodajství od upovídané Žofky

Adventní a Ježíškové zpravodajství od upovídané Žofky

V minulém zpravodajství jsem skončila, jestli si to dobře pamatuji, symbolicky klidným hudebním Dvorečkem. Následující adventní čas byl na Dvorečku časem rychlým, veselým a pro nás děti velmi napínavým, stejně jako každý rok. Ale vezmeme to po pořádku.

V listopadu je na Dvorečku vždycky velmi živo, protože si nováčci již zažili všechny dvorečkové rituály jako je opakované otevírání dveří na chodbu, vyhazování tříděného odpadu v šatně, hromadné čůrání na jednom záchodu, a tak se rádi účastní i společných her a vyrábění. Takový byl i „listopadový voskovaný úterek“. Nejdříve jsme si zařádili na opičí dráze a pak jsme se snažili pomáhat maminkám při vyrábění voskovaných pytlíků. Maminky na pytlíky malovaly něčím, co nebylo zprvu vidět, ale pak nám dovolily potopit pytlíčky do hrnce s barvou a my jsme s napětím pozorovali, jak z barvy vystupují nakreslené kytičky, sněhuláci a další obrázky, které pytlíčky zdobily. Mamky se tak zabraly do práce, že si ani nevšimly, jak jsme přestěhovali velikananánskou válecí matraci na chodbu a my si hezky „bez dozoru“ pohopskaly. No, tak úplně bez dozoru to nebylo, abyste rozuměli, ona nás vždycky jedna mamka vyfasuje na starost a hlídá, abychom si neskákali na hlavu. Myslím, že ten dozor je naprosto zbytečný. Jsme už velký, žádný mimina J!

Další dvorečkové úterý jsme se chystali na čtvrteční průvod světýlek a na vánoční Jarmark, který měl vypuknout v pátek. Měli jsme vážně spoustu práce a tak jsme se hned po zpíváníčku a cvičeníčku vrhli s maminkami na vyráběníčko. Minule navoskované pytlíčky jsme plnili navoněným ovčím rounem a kromě toho jsme se také naučili mramorování na rámečky pro fotky. Nálada na Dvorečku byla velmi živá a když jsme si nakonec prohlíželi hotové výrobky, byli jsme všichni moc spokojení.

Listopad se pomalu překulil do prosince a nás čekal příští Mik Miku Mik Mikulášský Dvoreček. Všichni jsme věděli, že dneska bude Dvoreček opravdu mimořádný, tak jsme se na to jaksepatří vyparádili. Čekání na Mikuláše nám mamky zkrátili plyšákovým divadélkem „Kterak zajíček Eda Ouško pomohl Mikulášovi“. Pak už jsme u maminek na klíně napínali uši a čekali na tu vzácnou návštěvu. Nikdo z nás už neměl odvahu vzdálit se od maminky na víc jak dva kroky, čekání bylo napínavé. A pak se to stalo: cililink, cililink, ťuky, ťuk a do dveří vstoupil obrovský Mikuláš a hubeňoučký a veselý andílek. Ještě chvíli jsme koukali ke dveřím, jestli se tam neobjeví nějaký čert, ale protože jsme malí, šikovní a velmi často i hodní, tak ho k nám Mikuláš dnes nepřivedl. Uff, to nám spadl kámen ze srdce, ale ještě jsme neměli vyhráno. Mikuláš nám přinesl veliký koš dárků, pro které jsme si měli jednotlivě  přijít a od toho velikánského Mikuláše si ho vzít. A věřte nevěřte, to byl pro mnohé z nás velmi těžký úkol. Dost z nás se rozplakalo, ale byli i výjimky, kteří se nebáli a Mikulášovi dokonce zazpívali písničku nebo řekli básničku. Z dárečků jsme měli velikou radost a tak jsme Mikulášovi, už zase u maminek na klíně, na rozloučenou zazpívali písničku. Když Mikuláš s andílkem odešli, pustili jsme se ještě do vyrábění čertíků ze sušeného ovoce. Ze Dvorečku jsme odcházeli s dárečky a čertíčky, spokojeně unavení.

Na dalším Dvorečku jsme si od předvánočního shonu odskočili na internet. Teta Verča si pro mamky připravila povídání o internetu, povídali si o nějakém fejsbůku a portálech pro maminky a všem možném. Bylo to prý super, teda aspoň mi to říkal Venda. Já jsem totiž byla nemocná a celé úterní dopoledne jsem prospala doma v pelíšku.

Ale příští Dvoreček už jsem byla zase zdravá a tak vám můžu napsat, že jsme se připravovali na Vánoce. Nejdříve jsme u piána pilně trénovali koledy. Zjistili jsme totiž, že mamky to za ten rok zase zapomněly. My bohužel nemáme pořád čas jim to znovu a znovu opakovat, když máme tolik jiných starostí. A tak jsme jim zařídili tuhle společnou koledovou lekci. Pak jsme si hráli a spolu s maminkami jsme si vyrobili vánoční svícínky z jablíček a pomerančů. Byly opravdu krásné a Dvoreček nám krásně provoněly.

            Poslední Dvoreček v roce 2010 byl, jak jinak než vánoční. Zpívali jsme koledy, soutěžili v soutěži „o nejnápaditější vánoční účes, cpali se cukrovím, prskali prskavkami a hlavně jsme si rozbalili dárky, které jsme našli pod krásně ozdobeným vánočním stromečkem (nové hopsadlo, třípatrové garáže i krásnou velkou kuchyňku). Měli jsme ze všeho ohromou radost. Takže děkujeme ti Ježíšku! A jestli vás zajímá, kdo že měl ve vlasech největší prskavku, dáreček, větvičku či kouličku, tak se podívejte na náš web, kde je všechno pěkně nafocené.

            Tak to je ode mne za Dvoreček opravdu všechno, už musíme totiž začít chodit do práce, tedy ne já, ale maminka, a tak vám o napínavých dvorečkových dobrodružstvích v roce 2011 napíše nový zpravodaj. Musíme ale udělat výběrové řízení, protože o tuto čestnou pozici bude určitě rvačka. J

            Za všechny Dvorečkáře se slzou v oku opravdu naposledy zpravodajka Žofka

PS: Eminka, Žofka a Jana Horákovy moc děkují všem za všechny báječné dvorečkové úterky. Držíme palce do dalších let.

Všechny rodiče na mateřské dovolené, před ní i po ní zveme mezi nás. Scházíme se každé úterý od 9 – 11 hodin v Kulturním a spolkovém domě v Černilově. Bližší informace o aktuálním programu, kroužcích pro děti, jednorázových akcích, výtvarných dílnách najdete na našem webu www.kmdvorecek.webnode.cz, resp. na vyvěšených letácích.

A co vám Dvoreček přináší v únoru a březnu?

1.2.        Aromatický Dvoreček

8.2.        Rounové vyrábění

15.2.      Jarní prázdniny

22.2.      Jedeme na plavání

1.3.        Chystáme se na karneval

8.3.        Knižní Dvoreček

15.3.      Oživení oken a květináčů

22.3.      Zelený jarní Dvoreček

29.3.      Vyrábíme kuřátka